Proměny

Svatebním veletrhem, který proběhl v polovině května v brněnském Semilasu, skončila jarní sezóna svatebních veletrhů. Bylo na nich k vidění spoustu zajímavého - svatební šaty, snubní prstýnky, květinové vazby, svatební oznámení, ukázky fotografů, prezentace hotelů, svatebních agentur a řada dalších produktů a služeb, které se slovem svatba více či méně souvisí. Příjemným zpestřením veletrhů byl doprovodný program, který v sobě zahrnoval módní přehlídky svatebních šatů nebo spodního prádla, přednášky na téma svatby a jiná vystoupení. Na své si zkrátka přišli všichni - ženy, muži i děti…

Na ostravském veletrhu jsem si všimnul roztomilého chlapečka hovícího si v náručí svého otce. Klučina koukal s neuvěřitelným zaujetím a s pootevřenou pusinkou na blikající zářivky na stropě. Když jsem se podíval na jeho otce, nemohl jsem si nevšimnout jejich do očí bijící podobnosti. Stejné zaujetí, stejné nadšení, pootevřená ústa. Jen jeho oči směřovaly jinam - k přehlídkovému molu, na kterém se ladně pohybovaly spoře oděné modelky… V Brně mě zase zaujala malá holčička která s neskrývaným zájmem obdivovala krabičku na prstýnky ve tvaru pejska. Po chvilce chytla za ruku vedle stojícího otce a začalo jej přesvědčovat, aby jí tu krabičku koupil. V očích měla takovou touhu, že tatínek neodolal. Jaké ale bylo moje překvapení, když se k němu za několik minut otočila žena, která byla po celou dobu zaujata výběrem šperku. A já viděl stejnou scénu, jako na veletrhu v Ostravě - holčička i její maminka měly v očích naprosto stejný výraz zaujetí a touhy. Pro úplnost doplním, že tatínek neodolal ani očím své ženy a šperk jí koupil…

Takovýchto příběhů bylo asi na veletrzích k vidění více. A v běžném životě jsou asi na denním pořádku. Je úsměvné sledovat, jak se v průběhu lidského života mění objekty zájmu člověka, ale schopnost se nadchnout pro něco, propadnout touze po něčem zůstává po celý život stejná. Zdá se, že v tomto zůstáváme dětmi po celý život.